Kdybyste jen tušili, kolik práce mi dalo vůbec napsat tento příběh. Už jsem jej měl takřka hotový, už jsem jej dokonce uložil na disketu, ale to jsem právě neměl dělat. Nechápu, čím to může být, ale už se k němu nedostanu. Disketa je neporušená, všechno z ní lze spustit, všechno až na jedno- soubor kombo.doc, nebo alespoň tedy jeho původní varianta. Možná ta bedýnka opravdu přináší smůlu?!

Ne každý z vás asi tuší, co to vlastně kombo je. Takže jen na vysvětlenou:
Pro technicky zdatné: Zeptejte se Láďu, on vám to rád vysvětlí.
Pro technicky méně zdatné: Zařízení, ve kterém je společně zesilovač s reproduktorem, slouží k zesílení akustického či elektrického signálu do slyšitelných rozmezí.
Pro technicky nezdatné: Hraje to a sedívá na tom Rukáš.
Pro Rukáše: Hraje to a sedíváš na tom.

A právě takové kombo jsme se rozhodli pořídit. Ne, že by to bylo absolutně nezbytné, ale Gogo pak přestal otravovat a spokojeně si pochvaloval, že je ten zvuk hned lepší. Sice se trošičku naštval, když jsme mu poté kombo zapnuli i do elektriky, ale ani to jej nevyvedlo příliš z míry a dál se tulil jen ke svému „kombíčku“.

Cesta k získání komba však byla strastiplná. Ze začátku šlo všechno sice jako po másle, ale pak se máslo rozteklo! Kombo bylo objednáno v Kroměříži u pana M., který ještě ze staré známosti a z nové neznalosti přislíbil slevu (nutno podotknout, že se pan M. zachoval vskutku královsky, každému jej proto s radostí doporučujeme!). Aby se ušetřilo za benzín, rozhodl Rosnička, že se pro ně pojede až teprve na týdnu koncertů. Když se pak Gogo vytasil s návrhem, že už by se konečně mělo pro kombo zajet, pohlédli na něj všichni s údivem, proč si na to nevzpomněl dříve. Nicméně se mu podařilo za pomoci ručních argumentů přesvědčit motorizovaného Rosničku, aby se s ním pro kombo vydal.

Ty z vás, kteří jste četli některý z dřívějších příběhů, jistě nepřekvapí, že se Rosnička rozhodl vyjet „večer“. Lépe řečeno ve 22:15. Mezitím už ale Gogo třikrát netrpělivě volal panu M., jestli ještě mohou přijet, jestli ještě není příliš pozdě, a to postupně ve 20:00, 21:00 a 22:00. Na cestě pak ještě ve 22:30, 22:45 a 23:00 ujistil pana M., že už skutečně jedou. Pan M. sice ospale, ale jinak velice ochotně souhlasil. V Otrokovicích náhle napadlo Goga, že by si mohl jít vybrat peníze, které si prozíravě uložil na kartu, aby mu je nikdo neukradl. Zajeli tedy k nejbližšímu bankomatu, u kterého s hrůzou zjistili, že v jeden den jim více než polovinu obnosu nevydá, a to ani po domlouvání železnou tyčí. Z pokusů je vyrušil až mužík v zeleném, který si nechtěl nechat vysvětlit, že tyč, kterou drží Gogo v ruce je jen pojízdný hromosvod a po domluvě jim odebral část z pracně získaného obnosu.

Přece to nevzdáme, jedeme dál, zaburácel Gogo, nasedl do auta a zavyl, neboť mu Rosnička přiskřípl prsty do dveří. Chvíli obviňoval neschopnost bankomatů, chvíli Rosničku, až nakonec pokorně uznal, že za neúspěch přece jen může asi neschopnost automatů společně s Rosničkou. Ve 23:45 se konečně objevili v Kroměříži. Nejprve probudili telefonem pana M., že už skutečně jedou a zeptali se kudy dál. Pan M. se rozhodl, že raději dojde sám k jejich autu a ukáže jim cestu. Když pak s hrůzou zjistil, že mají jen polovinu obnosu, silně zbledl. Byl už však natolik znavený, že se rozhodl vydat jim kombo „na dobré slovo“ s tím, že zbytek obnosu pošlou poštou.

Na cestě zpátky náhle napadlo Rosničku, že už je vlastně 24:00, čili nový den, že by tudíž mohli vybrat zbytek obnosu a vrátit se k panu M. To už však Gogo prozíravě naznal, že sice dobrá, ale volat se bude, až teprve budou mít celý obnos pohromadě. A dobře udělal! Automat už byl povolnější, stejně však ze svých útrob nevydal dostatečný obnos, pořád ještě chybělo asi tisíc korun.

Pro dnešek už konec, jedeme se vyspat, ráno moudřejší večera, zavelel Rosnička a zavyl, neboť si přiskřípl prsty do dveří u auta tentokrát on. No, hlavně že máme kombo.

Časně ráno je oba probudilo Staňovo kokrhání, který se rozhodl o čtvrt na šest vítat slunce. Gogo s Rosničkou tedy nejprve zneškodnili „kohouta“ a poté znovu usnuli. O třičtvrtě na šest je probudilo opět kokrhání, neboť Staňovi se podařilo překousat pouta a uprchnout.

To už nevydrželi. Gogo se neprodleně rozhodl sehnat zbývající tisícovku a spěchal na poštu, kde zjistil, že mají otevřeno až od devíti. V devět hodin se opět vydal na poštu, kde zjistil, že mívají sice otevřeno od devíti, ale kvůli přejímce zboží bude otevřeno až v jedenáct. V jedenáct hodin se vydal na poštu, kde zjistil, že už sice mají otevřeno, ale že zapomněl peníze na faře. O půl dvanácté se objevil na poště i s penězi. Všechno probíhalo hladce, dokud si paní pošťačka nezačala prohlížet peníze důkladněji. Je pravda, čtyři tisícovky prošly, pátá už však ne. Na vyjeveného Goga pak vyhrkla: „Tato je falešná, dejte mi občanku.“ Gogo se nezmohl na odpor a průkaz jí vydal.

Zbytek dne pak byl stráven vyšetřováním, odkudpak se mohla vzít falešná tisícovka. Situaci zkomplikoval opět zelený mužíček, který na prosbu paní pošťačky neprodleně do tří hodin přijel. Ke všemu to byl ten samý, který už oba výletníky legitimoval den předem. Když uviděl Goga, ironicky se usmál v domnění, že si opět namastí kapsu, a užuž začal vytahovat pouta. Tu někoho konečně napadlo: „A není náhodou ta tisícovka ze staré série, ty neměly všechna ta značení.“ Vskutku, bylo tomu tak. Nakonec se všechno vysvětlilo, pošta byla spokojená, pan M. dostal své peníze a Paprsky se s oddechem vydaly na své další cesty. Jen ten zelený mužíček nebyl s průběhem vyšetřování spokojen, a tak aspoň „obul“ všechny automobily, jež stály před farním úřadem, do krásných červenožlutých botiček.


Pozn.: Pan M….pan Mojžíš, kterého opět vřele doporučujeme jako jednoho z nejlepších prodejců hudebních nástrojů, a tímto se mu omlouváme za všechny nepříjemnosti, které s námi měl. Ne všechny maličkosti v naších příbězích jsou zcela pravdivé, pan Mojžíš by však sám mohl potvrdit, kolik pravdy je na okolnostech, které vedly k „půlnočnímu kupování komba bez peněz“. DĚKUJEME!!!

Jiřík