Poslední dobou jsem neměl moc času na sbírání paprsčích příběhů, protože jsem „sbíral“ známky ze zkoušek. I tak se ale mezi Paprsky událo spoustu nového, o což se s vámi prostě musím podělit.

Paprsky oslavily (i oslavili) pět let!!! Divíte se, proč vám to asi říkám, když už je to napsáno na úvodní stránce? Inu, přece jen taková událost stojí za zopakování. Teď bych vám ale rád prozradil něco málo ze zákulisí oněch oslav.



Už čtvrt roku předem lítal Rosnička (Jakubík) jako pominutý, kdykoli se někdo zmínil o oslavách. „To se musí podařit, to se musí podařit,“ mlel neustále dokola a jemně si mnul vlasy vzadu na temeni. Po bližším ohledání jsme tam po „gigakoncertě“ našli malé prosvítající místečko, které jsme příznačně nazvali Pleška paprsčí (alopecia radiata). To by však bylo to nejmenší. Rosnička mnohdy navíc nemyslel na nic jiného, a tak jsme se nejednou ocitli v nemalých nesnázích. Jednou zapomněl noty, jindy zvukaře, někdy dokonce zcela zapomněl na koncert. Málem na to doplatil náš dlouholetý kamarád, pomocník a příznivec Martin Žucha, který si přál abychom mu zahráli na svatbě. Půl hodiny před svatbou čekal marně u kostela v Šenově u Ostravy, zatímco jej Rosnička ujišťoval, že už máme vybalenou aparaturu a jsme nachystaní v kostele v Šenově... u Nového Jičína. Rychlý odjezd všechno napravil. Rosnička sice zamířil do Šanova u Rakovníka, nicméně pohotový spolujezdec (Rukáš) mu ještě před Nymburkem poradil zkratku na Ostravu, takže jsme se na svatbu dostali téměř načas (viz mapa České republiky).



To však stále ještě nebylo všechno. Velký problém nastal při domluvě s naším největším hostem – Marzenou Blaś. Rosnička se jí marně snažil českopolsky vysvětlit, že má jet směrem na Karvinou, tam kde jsou uhelné doly. S překladem „ďura na tmu presovanu“ neuspěl a správný překlad (wengel) se dověděl až příliš pozdě. Na závěr jí tedy alespoň vzkázal, že už se na ni „čestně těšíme,“ z čehož Marzena usoudila, že koncert bude v Českém Těšíně, kde jsme ji pak před koncertem naháněli.



Rosnička však nebyl jediný, kdo doplatil nad předkoncertní vřavu. Ani náš „velký dirigent“ Permoník na tom nebyla lépe. Při jednom z koncertů pro děti se totiž v zápalu boje nechala unést a aniž by si cokoli uvědomila, odešla společně s dětmi místní školky. Tam se pak paním vychovatelkám marně snažila vysvětlit, že už je velká a že do školky nepatří. Nepustily ji domů, dokud nesnědla špenát a přesnídávku, a než si pro ni po zavolání přijel Rosnička. Tomu ještě vyhubovaly, že tak malým dětem svěřuje mobil místo panenek.

To však stále ještě nebylo všechno. Jeden z nejupřímnějších díků patří našemu zvukaři a technikovi Láďovi. Aby se „náhodou“ něco během onoho velkého koncertu nepřihodilo, začal součástku po součástce kontrolovat a vylepšovat aparaturu. Každý si asi dovede představit, co to dalo práce! Po dokončení oprav mu sice pár součástek zbylo, ale ani to Láďu neznepokojilo a z ušetřeného materiálu vyrobil pro koncert šlapací kolo, náhradní zdroj elektřiny pro případ vypadnutí všech jedenácti oderských jističů.



Ale ani ostatní Paprsci nezaháleli. Z dobře utajených zdrojů se nám donesly zprávy o tom, že dokonce ti, kteří letos maturovali, své maturitní otázky před komisí odzpívali na nápěv paprsčích písniček. Úspěch prý měli zejména: zeměpis - Mezi kapkami deště, společenské vědy: Přítel, dějepis a politika: Plný rozporů. Ve všech předmětech a zejména při nejasných otázkách pak s převahou zvítězila píseň Pojď a nalezneš.



Konečně přišel kýžený a všemi očekávaný den koncertu s velkým K. Kluci zapojovali aparaturu, děvčata se starala o výzdobu, Rosnička projížděl Českým Těšínem a hledal Marzenu. Do toho se připojili vystupující hosté, kteří rozšířili naše kvarteto na smyčcovou jedenáctku, za kterou by se ani starý Klabzuba nemusel stydět. Dechová sekce pečlivě trénovala nátisk na oknech oderské fary, bubeník zjistil, že si místo paliček přivezl ve futrálku zubní kartáček a pastu. Do toho všeho místní hasičský sbor pořádal mírně opožděné slavnosti ke dni svatého Floriána. Nebýt žlutých paprsčích triček a mírné podnapilosti hasičů, kdovíjak by byl koncert dopadl, pokud by se obě společenstva byla navzájem propojila.



Naštěstí však vše dobře dopadlo. Koncert začal jako obvykle s malým zpožděním, zato však velkolepě. Určité nedostatky, které by se daly přišít na rub nervozitě, se samozřejmě také objevily, ale jinak dopadl koncert ke spokojenosti jak nás, Paprsků, tak doufáme i diváků. Nyní se opět pouštíme do našeho „malého koncertování“ a snad se ještě dočkáme nějakého toho dalšího výročí. Ale teď už: těšte se, jedeme k Vám!

Jiřík