O své „lásce“ k mobilním telefonům jsem Vám už několikrát psal. Tentokrát to vezmeme trošičku z jiné stránky. Kdybyste chtěli zjistit, který ze současných přístrojů v dané cenové relaci je nejlepší, určitě se zeptejte Otíka. Ano, slyšíte (nebo spíše čtete) správně. Jeden z mála Paprsků, kteří nikdy žádný mobil neměli, se stal odborníkem na slovo vzatým. No, co jiného by se asi od „pomocného technika a zvukaře“ dalo čekat.

Otík se k mobilům dostal způsobem velmi svérázným. Jeho vrozená hravost jej prostě nutí prozkoumat jakýkoli odložený přístroj ve svém okolí. Navíc mobily mají anténky, displeje, tlačítka… a maďarštinu. Tento ugrofinský jazyk Otíkovi učaroval natolik, že jej prostě musel nastavit do všech mobilů, které mu přišly pod jeho nenechavé ruce. S heslem „maďarštinou nic nepokazíš“ se jal nenápadně upravovat jednotlivé telefonky, takže udivené majitele pak vítal sice obvyklý nápis P…-CZ, E…-CZ či O…-CZ, ovšem už s podtitulem MENÜ. Z dalších položek pak bylo zcela jasné, že vanhoel tekelu může vést pouze do hutöck meszegün a málokdo předpokládal, co se může stát, potvrdí-li příkaz igen dor! Pár jazykových nadšenců se sice pokoušelo logikou dostat ke správné položce, ale po třetím oznámení "credit minus 102,84 hühühü" to vzdali. Metoda pokus omyl se nevyplatila ani těm, kteří vlastnili přístup na wap. Sice si prohlédli zajímavé internetové stránky v maďarštině a mohli se připojit do diskuse „Györ fahyosz Nagymarosz?“, jejich účet byl však rovněž ochuzen o značnou sumu. Nejlépe na tom byli ti, kteří si s sebou prozíravě vzali návody a s trochou štěstí se po delším pátrání ocitli opět v „ceskem menu“.

V koncích se neocitl Otík ani tehdy, neobsahoval-li mobil zrovna požadovanou maďarštinu. Ve snaze přiblížit majitelům co nejvíce východní země, spokojil se posléze i s turečtinou nebo alespoň ukrajinskou ruštinou, psanou pochopitelně v azbuce. Zkrátka a dobře, stal se Otík přeborníkem v rychlosti nastavení východního jazyka na mobilní telefon. Proto se také kolem něj vždy točily davy obdivovatelů, obdivovatelek a těch, kteří chtěli vrátit mobil do původního nastavení (poměr těchto skupin raději nevypisuji, protože mi stále ještě na mobilu zeje nápis Tüherin melek a doufám, že mi ho bude Otík ochoten odstranit). Otík vždy rád a ochotně vyhověl, ovšem v nestřežené chvíli se znovu chopil mobilu a na zděšeného vlastníka opět civěl nápis MENÜ.

O zoufalý odpor se pokusil například Gogo, který si preventivně zablokoval přístup k jazykovým položkám. Na oplátku mu Otík zablokoval přístup k telefonu. O podobný fígl se pokusil i Rosnička a odebral si z telefonu SIMkartu. Brzy však zjistil, že telefon jde převést na tölöfön v Otíkových rukách i bez SIMkarty. Nic naplat, řada Otíkových obdivovatelů, obdivovatelek a prosebníků se s přibývajícími dny nezmenšovala, spíše rostla a to geometrickou řadou.

Slabou chvilku si vybral i Rukáš, který preventivně nosil mobil stále u sebe a neodkládal jej ani na noc (dle Otíkových slov prostě prevít!). Jednou se totiž osádka vlaku (ve kterém jel i Rukáš) potřebovala při cestě z Tábora do Dačic nutně dozvědět určité informace od osádky jedoucí v autě (ve které jak už asi tušíte byl právě Otík). Ten vytušil svou příležitost a odeslal Rukášovi zprávu podobného znění: „Fekeher nürdök öber u györ Dacice madti szebü helükünetonek gal. Tuer mayosz rudämük, far vestünere fahayosz. Otik“ Rukáš pak celý zmätený a nešťastný chodil po vlaku, ukazoval zprávu ostatním a říkal: „Oni si asi zapomněli vypnout tu maďarštinu a tak nám to sem přišlo přeložené, co budeme dělat, co budeme dělat?“ Bystřejší povahy ihned odhalily Otíkův úskok, ale „křesťansky“ Rukáše utěšovaly, že má pravdu, a utvrzovaly jej v jeho nápadu. Ihned po příjezdu do Dačic přišel Rukáš pyšně k Otíkovi a tvrdě do něj: „Si oprav ten mobil né? Máš na něm maďarštinu a tak vám to všechny zprávy rovnou překládá!“ To už ale ostatní nevydrželi a vybuchli smíchem. I Rukáš okamžitě poznal, že si z něj opět vystřelili. Po obvyklém přislíbení ukrutné pomsty však už tutéž „maďarskou zprávu“ rozesílal dalším známým.

Na konci Paprturné snad už nebyl ani jediný Paprsek, na nějž by se z displeje jeho mobilu nezubil nápis MENÜ. Otík se pak celý šťastný spokojeně uvelebil v křesle do té doby, než zjistil, že mu někdo sebral jeho batoh a místo něj tam zůstala cedulička: Tvůj batoh je v "Elöszállás".

Shrnuto a podtrženo, doufáme, že si příští rok zajedeme zakoncertovat do Maďarska. Základní menü už máme všichni zvládnuté…

Jiřík