Tento příběh bych chtěl věnovat především našim přátelům z Klatov, kteří se o nás pečlivě starali a jimž vděčím mimo jiné za příjemnou cestu domů z Polska a doručení věcí, které jsem (opět) zapomněl, tentokráte v jejich autě.


Kdo by občas někde něco nezapomněl. V zimě rukavici, v létě ručník či plavky, zkrátka zapomenout se dá leccos. Bohužel se musím přiznat, že jsem v tomto oboru přeborník. A to takový, že už si musím psát seznamy všeho, co s sebou vleču, abych pak alespoň přibližné množství donesl zpátky. Často však doma zapomenu právě tento seznam a po návratu podle něj pak jen smutně odškrtávám zapomenuté položky.

Nejhorší to bylo, když jsem přišel do Paprsků jako nováček. Pro člověka bylo každé prostředí nové a ještě jsem netušil, že když se člověk s Paprsky na nějakém místě ubytuje, není to zdaleka místo, kde bude spát, na úplně jiném místě se probouzí, jinde má své věci. Žádná místnost není dost velká na to, aby se tam vlezlo vše, co potřebujete, a naopak, žádná není tak malá, aby se nedaly věci rozházet po všech koutech tak, aby nebyly k nalezení. A to si obvykle ještě berete s sebou spoustu zbytečností, jako pláštěnky, polštáře či učení.

Večer pak vypadá následovně: Trošku jste se opozdili v kuchyni a většina přátel už šla na kutě. Jdete se převléci do pokoje, ale tam spí děvčata. Vezmete si tedy potmě své věci a potichu odkráčíte do druhého pokoje. Poznáte však, že to nebyly vaše věci, které jste si vzali. Vrátíte se tedy zpátky, rozsvítíte a za nespokojeného mručení děvčat hledáte své noční prádlo. To se pravidelně nachází pod spacáky děvčat, která jako jediná nebyla vaším lomozem probuzena. Jemně tedy děvčata odvalíte, zjistíte ale, že nejen, že to není vaše prádlo, které se nachází pod nimi, ale že jste zároveň své prádlo spatřili na místě, kam jste spící nebožačky právě odvalili.

Druhý přesun děvčat již neproběhne tak hladce a vy dostanete od probuzených nevděčnic pěkně vynadáno. Za nespokojeného teď už řevu rychle berete své věci pod paži a rychle mizíte za dveřmi. Po cestě vás zasáhne od jedné z děvčat bota, kterou naštvaně házíte zpět a podle krvelačného výkřiku se zadostiučiněním shledáváte, že jste neminuli. Záhy si však uvědomíte, že to byla vaše bota a jdete odprosit, což se neobejde bez zakopnutí a šlapání po jiných děvčatech. Pouštíte se do dalších omluv a dalšího zakopávání. Sborové „dobrá, tak už zhasni a vypadni!!!“ vám konečně uleví a vy vítězoslavně odcházíte.

Tak, teď už jen najít spacák, karimatku, umýt se a spát. Karimatku jste našli podezřele snadno, byla opřená za dveřmi chlapeckého pokoje. Neodvažujete se ale zapínat světlo, aby se vám od chlapců nedostalo stejného požehnání jako od děvčat. Teď ještě najít spacák. Bohužel, ve spacáku spí Rukáš. Vytřesete tedy Rukáše ze spacáku a před jeho nechápavým pohledem pyšně odkráčíte se spacákem do vedlejší místnosti, protože tam, kde spí chlapci je už plno a podezřele dusno.

„…“ zaklejete, když zjistíte, že to není váš spacák. Naštěstí Rukáš není ještě kompletně probraný a tak si svůj spacák bere nazpět bez výtek a rychle usíná. Prohlédnete tedy znova chlapecký pokoj, ale spacák v něm není. Naštvaně rozsvítíte a zburcujete všechny, protože to nejde, aby vám sebrali spacák a nechali vás na holičkách. Ale po prohledání celé místnosti je vše marné. Děvčata vedle v pokoji nespokojeně vrčí, abychom utichli, chlapci jako mátohy prohledávají pokoj kousek po kousku, někteří zajdou i do jiných místností, do kuchyně, na půdu, ale po spacáku ani vidu ani slechu. Ten, jak si trapně uvědomujete, jste si totiž zapomněli vybalit a proto se nachází spolu s vašimi věcmi ještě v batohu. Nenápadně jej vyndáte a odnesete do koupelny, abyste mohli na někoho svést svoji zapomnětlivost a s předstíraným naštváním jej před očima všech „šťastně nacházíte“ ukrytý pod umývadlem. Všichni si jdou ulehčeně lehnout.

Kartáček a pasta! S večerní hygienou to vypadá bídně a vy víte, že už si nové burcování nemůžete dovolit. Berete tedy zavděk nejbližším, ode dneška už erárním kartáčkem a pastou ať už patřila komukoli a obojí po vykonání hygieny nenápadně vracíte na své místo. Spokojeně usínáte.

Během hodiny až tří jste ještě vzbuzeni dalšími, kteří se vydali spát ještě později, z nichž dva vás nenápadně otáčejí, aby si vzali své věci, jeden vytřepává ze spacáku a jeden burcuje celý pokoj, protože si někdo vypůjčil a použil jeho kartáček a pastu.

Z toho všeho pramení zapomínání, které se projevuje od ztrácení not (dodnes nemám svoje), přes ponožky, šály, kalhoty, kytaru, až po spacáky a polštáře. Jistě, pochopili jste správně, tenkrát jsem všechny tyto věci zapomněl a domů jsem jel s uspokojením, že se mi prve narvaný batoh podařilo pečlivým skládáním věcí zaplnit jen z poloviny. Od té doby jsem si sice dával velký pozor, ale i přesto se mi (velmi často) poštěstí zapomenout někde něco, co pak marně sháním.

Poslední dobou se mi už dlouho nestalo, že bych někde zanechal něco, co bych později potřeboval. O to větší dík patří našim přátelům z Klatov, které jsem ještě před odjezdem z Polska vesele upozorňoval, ať si nic nezapomenou, abych pak doma zjistil, že část mých věcí zůstala u nich v autě. Ještě jednou, děkuji za pomoc.

Jiřík