Žádná těžkost není tak hrozná, aby nemohla přijít horší. (Africké přísloví)

Nedělejte si tedy starosti o zítřek, zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost svého trápení. (Matouš 6, 34)

Kdosi si nechal zapnutý mobil přes noc. Někdo jiný na něj volal. Přesně 3 krát. Ve 4 hodiny ráno, o půl páté a v pět. Mezi pátou a šestou Rosnička příšerně chrápe. Nedá se usnout. O čtvrt na sedm je budíček, rychle umýt a na snídani.

Takto nějak vypadalo ráno nejčernějšího paprsčího dne na setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou. Někdy je asi potřeba zažít i černý den, aby si člověk vážil těch ostatních. Na snídani došel salám. Čaj je příliš horký a kuchaři nás vyhánějí z jídelny. Na centru někdo napsal na sloup dojmů: „Paprsky zklamaly. VeKa ukázala ostatním, jak se má dělat hudba.“ Bolístka do srdíčka. Už vím, že nikdy nebudu kritikem. Ocenění pohladí, ale narážka bolí a hodně. Spousta děcek ztrácí energii a chuť do zpívání a rozdávání radosti. „No tak, nejsme tu pro sebe, ale pro ostatní,“ utěšuje všechny náš kněz a patron Honza. „Tady nehrajete na koncertě, tady doprovázíte. Nezáleží na vašem umění či předvádění se před ostatními. Na vás záleží nálada při setkání.“ Pohlazení. Máňa se přestává mračit. Vykouklo sluníčko.

Zkouška. Martin mi praskl strunu na mandolíně. Rosnička obdržel vysílačku a stále přepíná. Konečně přepíná a končí. Cvičíme jak diví, ale všechno se nějak zadrhává. Daisy si sednul na dřevěnou neohoblovanou lavičku a zadrhnul si …, no, příště se mu bude špatně sedět u bicích. Basák Jarda vyběhl na záchod a uklouzl na plakátu nastraženém od propagace. „To bylo určitě schválně,“ lamentuje a stírá si z těla temperové barvy. „Ještě že jsem nespadl do hnědé, nikdo by mi pak nevěřil, že jsem to na tu velkou stihnul,“ ulevuje si.

„Tys to nestihnul na velkou, co?“ žertuje po Jardově příchodu Obluda. „Ale máš nějaký zelený průjem, ne?“ dodává a Jardova úleva je tatam. Postupně k nám chodí děvčata z propagace dívat se na zamazaného Jardu. Vcházejí se slovy omluvy, vybíhají ale se smíchem a volají „holky fakt, do zelené, pojďte se podívat!“ Jarda celý rudý (rudozelený) vybíhá, aby se převlékl.

Oběd. Kuchaři vaří skvěle! Zase knedle? Jídlo je opravdu vynikající, ale 10 knedlíků, Toníku, nepřehnals to? Odpoledne na zkoušce Toník chybí. Obluda lechtá Janu, Peťa vše fotí. Alt zpívá děsně falešně. Aha, to nebyl alt. To bylo odvedle. Vybíháme na chodbu. Jarda jako první a opět padá do zelené. Informace dnes řádí. Zpívají pěkně, ale bohužel to přes dveře neladí. Jsou tedy decentně vyhnáni.

Přijel Rukáš. Všichni se radují a objímají jej. Bude legrace, poznamená Rosnička. Opravdu, den a půl Rukáš chyběl, tudíž nezná nové aranže a hned v první písničce vpadává do pauzy. Děcka se smějí, Rukáš se omlouvá, že nezná nové úpravy a Rosnička obrací oči v sloup. „Hlavně ať to nepokazíš večer!“ vyhrožuje se smíchem a Rukáš se jakoby uráží. V polovině zkoušky k nám vrazí technici a chtějí náš dlouhý kabel. Slibují za to kratší. Nechali jsme se umluvit. Technici se však dobrou hodinu neukazují a my hrajeme jen akusticky. „Volám techniky, volám techniky,“ hřímá Rosnička do vysílačky, „co bude s tím kabelem?!“ „Jé, ahá, už vám jej posíláme“ ozývají se udivení technici. Nový kabel okamžitě vyhazuje pojistky. Láďa navrhuje liščí ohon a ebonitovou tyč, ale nikdo se nesměje. Pojistky nahozeny, další kabel už funguje. „Tak, můžeme začít zkoušet?“

Je půl sedmé. Balíme věci a vezeme je do kostela na mši. Mezitím se venku zatáhlo a začalo poprchávat. Mám promočené boty. Děvčata čekají slušně na přechodu a jsou dost neslušně ohozena projíždějící Tatrou. Konečně v kostele. Mši začínáme unisono. Nebo původně jsme měli, ale někdo zapomněl propojit klávesy s reprobednami. V druhé polovině první sloky je to v pořádku. Klávesy hrají. Ale moc nahlas!!! Konečně jsme zvukově sladěni a je konec písničky.

Ordinárium. Po chvíli trapného ticha se nám podařilo zapnout varhany a jede se. Hrajeme k evangeliu. Rukáš vpadává do mezery. Namačkaný Obluda nohou vytrhuje kabel a opět hrajeme akusticky. „Vypněte někdo varhany“ prosí Rosnička. Rukáš se snaží vyhovět, ale zhasíná světlo na kůru. Znovu rozsvěcuje, ale po chvíli opět zhasíná. Kostel se otáčí, aby zjistil, co je to na kůru za světelné efekty. Světlo se konečně rozsvěcuje a varhany jsou vypnuty. Rukáš celý zrudlý studem kazí poslední akord písničky. Další písnička. Daisy nezačal bubnovat a příšerně se chechtá v koutku. Elektrická kytara je o čtvrt tónu podladěná, což je o to víc patrné, že zrovna hraje sólo.

Už nikdy více takový den, co ještě horšího se může stát, říkají všichni. To je snad nejčernější den v mém životě, naříká Rukáš. Týýo, takovou smůlu jako my snad nikdo nemůže mít, kroutí hlavou Rosnička.

Toho večera se vylévá Vltava ze břehů a zaplavuje první domy …

Jiřík