Co všechno potřebujete, chcete-li hostit Paprsky:

1) řádné pozvání

2) případné ubytování

3) něco málo k zakousnutí

4) pořádný gumový zvon, nejlépe však dva



Už předloni jsme měli takovou menší nehodu v Moravském Písku na faře, ucpali jsme záchody. Nejprve jeden, pak i všechny ostatní. Zpočátku jsme to sváděli na Láďu, on je z vesnice a tam ještě mají samoobslužné, separátní, dřevem obložené, multifunkční, mobilní, transportabilní, autoventilační klozety, stručně řečeno kadibudky. Brzy jsme však poznali, že Láďa pravým viníkem není. Když se za sebe naskládá 30-40 človíčků se zkříženýma nohama, vypoulenýma očima a držících si vší silou kalhoty, těžko poznáte, kdo z nich ve skutečnosti zavinil ucpání.

Je pravda, že asi po patnáctém návštěvníku začali další vycházet ze záchodu se zacpanými nosy, to jsme však přisuzovali kumulaci aerodisperze nedýchatelných střevních látek plynného skupenství. Po dvacátém človíčku už bylo jasné, že je záchod ucpaný. Ti šťastní, kteří už svou potřebu vykonali, odpočívali v pokoji v pokoji, ostatní sháněli u Peti Čevelíka zvon. Bohužel se však obrátili na nesprávného člověka, neboť ten jim podal zevrubnou přednášku o historii místních zvonů, porovnání se svatovítským Zikmundem a na závěr s prohlídkou zvonice. To už někteří nevydrželi a s útrpným výrazem v obličeji vyrazili k nejbližšímu hostinci, což udělalo radost zejména místním ženám, jejichž manželé se začali náhle vracet domů z hospody z nepochopitelných důvodů podstatně dříve než obvykle.

Nakonec jsme zvon našli. Jako první šel zkusit spravit záchod Tyki. Od té doby už s Paprsky nehraje. Další na řadě byl dle rozlosovaného schématu Rosnička, který se vrátil zpět za 2 minuty a byl mnohem zelenější než obvykle. Dále následovali Láďa, Peťa, Lukáš … všichni se vypotáceli ven neschopni slova a podivnými skřeky se dožadovali kyslíku. Nakonec vše vyřešil Peťa Čevelík, který po dlouhých 8 minutách, kdy už jsme se strachovali o jeho život, vyšel ven a s poloúsměvem ve tváři nám sdělil, že je hotovo. Nevěřícně jsme nakoukli. Pravda, bohaté aroma ještě zůstávalo, záchod však dokonale splachoval a my byli zachráněni. Když jsme se pak Peťu ptali, jak to dokázal, odvětil jen, že stačilo mísu prošťournout, nechtěl však prozradit čím. Záhada byla vyřešena, když bubeník Daisy při dalším koncertě marně sháněl jednu paličku.

Ostatní mísy jsme následně vyčistili a spravili stejným způsobem, proti němuž protestoval akorát Daisy, ale když jsme mu slíbili, že všech 8 paliček mu znova koupíme, nechal se uprosit. Na dalších koncertech se však choval velmi nedůvěřivě a před každým následným ubytováním sbalil všechny paličky a rychle odchvátal, prý cvičit do přírody.

Letos jsme opět vyrazili na turné plni elánu. Nejprve to odnesly 2 záchody v Červené vodě, následně 1 v Praze. Tam v nás však vyklíčilo podezření, neboť zde byly záchody dělené a ucpal se pouze holčičí. Nicméně Daisy rychle odklusal cvičit Malou stranu, ostatní kluci sháněli hudebniny, aby mohli opravit velkou stranu. Zde zmátli svými dotazy několik prodavačů, když se jich ptali na průraznost jednotlivých paliček a jejich ekologickou nezávadnost při průchodu kanalizačním zařízením.

Nakonec se podařilo zachránit i tento záchod. Odjezd, cesta vlakem, vystupovat, Vlašim, Hrádek. Tam se kupodivu nic nepřihodilo, snad díky tomu, že většinu času jsme trávili mimo budovu, kde jsme byli ubytováni, a malé skupinky, které se občas trousily zpět, nemohly zapříčinit takovou katastrofu jako nával čtyřiceti nedočkavců.

Další koncert a tedy i ubytování bylo v Táboře. Po vzoru Husitů, spatřivše záchody, zvolali Paprsci: „Hrrrr na ně!“ a po chvíli je také dobyli. Zde ale nastal problém – nebyl zvon. Po opětovném nedorozumění a přednášce spolu se srovnáním místních zvonů se Zikmundem, přemluvily Paprsky místní otce k hledání. Ale zkuste najít v Táboře zvon. To je samá sudlice, řemdich, harcovnice, tarasnice, ale gumový zvon aby pohledal. Místní starousedlík navrhoval oddělit faru vozovou hradbou, s tím však nesouhlasili okolní obyvatelé. Nakonec se Lukášovi podařilo zvon sehnat a my byli opět zachráněni. Při opravě záchodu však někdo sarkasticky poznamenal, že být tu Paprsky v době husitské, byl by Žižka kvapem odtáhl a Táborité by měli své sídlo nejblíže v Krkonoších, nehledě na to, že užívání chemických zbraní bylo v té době nepřípustné.

Z dalšího putování máme jen útržkovité a kusé zprávy. Většinou jsme totiž byli ubytováni po rodinách a tak nemůžeme ručit za věrohodnost výpovědí jednotlivých skupinek. Například jedni tvrdili, že si jakási rodina po naší návštěvě vzala půl roku dovolenou a odjela do ciziny. To však může být podvrh, stejně jako pohled z Kanárských ostrovů, kde dotyčná rodina popisuje okolní krásu a pestrost vůní. Jiní tvrdí, že jim do rána utekly všechny slepice. Zde bych však raději poukázal na v jiné povídce popisovanou paprsčí nenasytnost, takže je docela možné, že slepice nebyly vyštvány pachem, ale naprosto obyčejně snědeny. V Třebíči prý byla dokonce vyhlášena mimořádná „puchová dovolená“ – zde jde opět o mystifikaci, zcela náhodou totiž několik rodin vyráželo na dovolenou na Slovensko, do Púchova.

Jak vidíte, vše se dá jednoduše vysvětlit. Nicméně, jestli nás chcete pozvat také k Vám, připravte si pro jistotu gumový zvon a nějakou tu příhodnou paličku, ať je nemusíme brát Daisymu.

Jiřík