WWW jedné malé vesnici.cz žili byli dědeček a babička. Dědeček byl zemědělec a řídil Bajn.com, babička zůstávala v domácnosti a tam vařila. V pokoji měli krásný nový počítač. Jednoho krásného dne (oblačno, přechodně zataženo, na většině území přeháňky nebo občasný déšť, zejména v Čechách. Nejvyšší teploty 11 až 15°C. V 1000 m na horách 7°C. Mírný západní až severozápadní vítr 2 až 6 m/s – jak našel dědeček na internetu) se jim při surfování na chatu ozvaly děti, zda by k nim na chatu mohl přijet Honzíček. Dědeček s babičkou byli rádi, neboť svého vnoučka již dlouho neviděli.

To bylo radosti ze shledání, dědeček sršel Fórky.cz, babička přichystala k slavnostnímu jídlu @@@. Ani Honzíček nelenil a hned vyprávěl, co všechno nového již umí. SMS, MMS, EMS, html, WAP přes GPRS, babička s dědečkem jen zírali. A když se k nim večer připojil k společné motlitbě přes USB, byli štěstím bez sebe. Babička se usmála tak, že jí téměř vypadla horní protéza, dědeček vycenil svůj bluetooth.

Na oplátku ukázali dědeček s babičkou Honzíčkovi celou vesnici, jak byla vyobrazena na webových stránkách. Honzíček uznale pokýval hlavou a potvrdil, že jejich webmaster je opravdu třída, neboť stránky byly velmi originálně provedené. Tak ještě chvíli brouzdali vesnicí.cz a protože už byl večer, uchystali se k spánku.

A tak tam spolu několik dní žili, spolu jedli, spolu pili, Honzíčka však záhy dědečkův AMD Athlon XP přestal bavit. Chtěl se podívat do skutečné vesnice, mezi kluky. A tu se jednoho dne z ničeho nic Honzíček ztratil. Babička s dědečkem byli celí zoufalí. Hledali jej všude – na ICQ, na Seznamu, v Altavistě, Honzíček nebyl k nalezení. „Babičko, zavři prosím okno, aby na mě netáhlo, dost už, že se klepu strachem o Honzíčka,“ prosil dědeček. Babička tedy poslušně stiskla Alt+F4 a rozplakala se. „Ach Honzíčku, vnoučku, kdepak jsi, snad se ti nepřihodilo nic zlého!“ „Co když…“ „NE, to není možné…“ „Ale co když přece…“ V předtuše nejhoršího se s dědečkem podívali na zakázané erotické stránky, ale ani tam Honzíček nebyl. S úlevou stránky zavřeli, aby se záhy dověděli, že budou muset doplatit 540 Euro poskytovateli.

„Aby tak byl Honzíček nemocen!“ napadlo ještě babičku. Spustili tedy AVG, který nalezl několik virů, jež se jim uhnízdily v počítači při stahování předchozích stránek. Ale ani po vyléčení se jim Honzíček neobjevil. V tom dědečka osvítila myšlenka: „GOOGLE!!! Jestli není Honzíček tam, tak už nikde!“ Spustili tedy Google.com a ejhle, Honzíčků nalezli několik tisíc. Jak se však prodírali jednotlivými odkazy, se zděšením zjišťovali, že ani jeden z nich není ten jejich.

„http, http, http, www, www…“ „počkej dědečku, přišel jsi na nějakou novou stránku?“ otázala se babička. „Ale ne, to mi jen tak drkotají zuby“ odvětil dědeček a začal drkotat zuby tak, že mu téměř vypadl bluetooth: „Ccccco kkkkdyyyž jjjjje Hhhhonzzzzíččček offline?“ „NE!“ vyhrkla se zděšením babička to není možné, „to už bychom ho nenašli“. Ale ať dělali cokoli, Honzíček byl prostě pryč.

„Zkusíme ještě restartovat počítač, třeba se Honzíček znovu objeví“, napadlo dědečka. Ctrl+Alt+Del však nic nevyřešilo. V beznaději tedy vypnuli počítač úplně. V místnosti se rozhostilo prázdné ticho. V tom se začaly zvenčí ozývat zvláštní zvuky. „Co to může být? A venku?“ divila se babička. S nedůvěrou otevřeli dveře a ejhle, Honzíček celý mokrý tam byl i s kamarády a zrovna se učil házet nožem obkružáka, divže mu prsty neupadly. To bylo radosti ze shledání, to bylo štěstí. Na otázku, kde se celou dobu toulal, odpověděl Honzíček, že byl s kamarády u vody a pak celou dobu před chaloupkou. Dědeček s babičkou si silně oddechli a aby ze sebe shodili všechny trudy, vydali se spolu s Honzíčkem na opravdovou procházku po okolí.

Tak a to je konec pohádky. Dobře to dopadlo, viďte. Plyne však z toho jedno velké poučení – pokud chcete mít radost jako dědeček s babičkou a pokud se s námi chcete setkat, vypněte počítač a vydejte se na některý z našich koncertů. Uvidíte, bude to stát za to.

Jiřík