|
Dostal jsem nedávno výhružný dopis od kluků z Paprsků, že píšu pouze o nich a nic o děvčatech. Tak abych to napravil a taky trochu v zájmu vlastního zdraví jsem se rozhodl jim vyhovět.
Jak už jsem jednou neprozřetelně prozradil v Proglase, valná část děvčat se dostala k Paprskům skrze Lukáše. My sice víme proč, ale raději vše připisujeme Lukášově vynikající manažerské schopnosti (ačkoliv, Lukáši, sehnal jsi vůbec někdy nějakého kluka?). Pravda ovšem je, že Lukášovi jeho schopnosti nezávidíme a lechtáme jej pouze občas.
Co se děvčat týče, rozhodl jsem se zachovat gentlemansky a proto zamlčím jejich příjmení i domácí adresy a telefony, aby mi nemohly později nic vyčítat (ostatně, zvídavější z vás si jistě vše potřebné najdou v našem adresáři…).
Popis Mirky (Permoníka) jsem se rozhodl pojmout trošku netradičně. Také trochu díky tomu, že jsem nedávno úspěšně zvládl zkoušku z mikrobiologie a ona byla jednou z těch, kteří se za mne modlili, dostane se jí popisu přímo mikrobiálního (čímž nechci narážet na její výšku, i když…), zkrátka podle kategorií u mikrobiálních kolonií: velikost, tvar, povrch, okraj, optické vlastnosti, konzistence, vůně nebo zápach a biochemické vlastnosti. Takže prosím:
| Mikrobiální rod: | Permoníkus | | Velikost: | miliární (=mrňavá) | | Tvar: | pro malou velikost špatně definovatelný, mikroskopie nebyla provedena | | Povrch: | nelze zjistit, při pokusu o dotek piští | | Okraj: | okrajuje brambory, jablka, zkrátka co jí dáte do ruky | | Optické vlastnosti: | obvykle růžová, při dirigování bledne až šedne, při slovu „hobojit se“ zčervená, při pohledu na mne zezelená (nevysvětlitelné, ale brzy zjistíme a doplníme) | | Konzistence: | podle nálady- v dobrém rozmaru měkne a taje, ale umí být i pěkně tvrdá | | Vůně nebo zápach: | tato kategorie nebyla hodnocena v rámci projektu „Přežiji rok 2000?“ | | Biochemické vlastnosti: | cukry nekvasí, ale umí být i pěkně nakvašená, občas redukuje příděl potravy, když někdo zbytečně oxiduje kolem, produkce sirovodíku ani rozpustnost v alkoholu nebyla prokázána. |
Tolik Permoník
Rád bych se dále zmínil o našich dvou „blondýnkách“, Terezce a Élen, snad mi to nebudou mít za zlé.
Terezka je vyjímečná cellistka, známá především svojí schopností naladit jakýkoli strunný nástroj, zejména pak dvanáctistrunné kytary. Po sérii koncertů se totiž najednou stalo, že Terezka nepronesla svoji obvyklou řeč, jak se dostala do Paprsků „díky tomu, že naladila cestou z Paříže jednomu klukovi onu dvanáctistrunnou kytaru“. Po koncertu přišel jeden fanoušek, celý uplakaný a místo žádosti o autogram říká: „Já jsem doufal, že zase dneska uslyším jak jsi ladila, já jsem si kvůli tomu donesl i kytaru, abys mi ji naladila“ a před vyděšenou Terezku postavil rozladěnou dvanáctku. Domů potom odcházel celý šťastný a my jsme ještě u vchodu slyšeli, jak se pyšně chlubí ostatním „Heč, mně naladila kytaru samotná Terezka“ .
Elen je zase vyjímečná svým uchvacujícím hlasem. Zejména její chvění ne nepodobné sinusoidě ji proslavilo po mnohých kuloárech: V listopadu 1999 v ostravském studiu Telepace nahrávaly Paprsky svoji novou kazetu. Rosnička na klávesách zrovna dohrával poslední tón, který měl zajímavý chvějivý nádech, když tu někdo poznamenal: „Ty hraješ jako když Elen zpívá“. Tato věta samozřejmě rozesmála i tamního zvukaře Ivana. Na tuto událost jsme dočasně pozapomněli, ale asi jen do doby, kdy se začaly nahrávat sólové hlasy. Když nastoupila Elen a zazpívala svoje sólo, Ivan nás odrovnal svým výrokem na ni: „Ty jsi Elen, že?“
Zajímavou osůbkou je Erika. Při našem prvním výletu do Polska nás na zpáteční cestě vyděsila samomluvou-najednou jsme ji slyšeli, jak se s někým baví, přestože zrovna seděla sama. Navíc používala velmi nezvyklé pojmy jako „já jsem 82 a když 164 tak 456…“. Nenápadně jsme pana řidiče nasměrovali na nejbližší nemocnici. Pan doktor nás však ujistil, že Erika je naprosto normální, a poslal nás ostatní na oční, neboť jsme si nevšimli, že Erika je radioamatér a to, co jsme považovali za suvenýr z Polska, je obyčejná vysílačka.
Erika má také naprosto neuvěřitelnou schopnost vyprávění příběhů. Při každém našem koncertě povídá úplně jiný a vždy zcela báječný. Zatímco my ostatní se se svou řečí plichtíme a pokaždé vyprávíme totéž, navíc s chybami a zakoktáváním se, Erika nás vždy udiví něčím novým, nad čím se až zatajuje dech a lidem vstupují i slzy do očí. Při posledním koncertu, který se konal na 1. adventní neděli v Albrechticích však Erika vybrala přes očekávání smutnější příběh, ve kterém jeden z hrdinů zemřel. Konec sice dopadl dobře, ale i tak jeden z Paprsků po koncertě přistoupil k Erice a povídá skoro plačky: „Teda Eriko, dneska to byl ale krvák!“
Samozřejmě, v Paprskách je mnohem více děvčat, ale o nich uslyšíte zase až příště. Já se ale musím už jít připravit, protože jedeme na vánoční výlet na lyže a to víte, tam se může stát věcí… Jiřík
|
